Epilepsie u psa

Ačkoliv je epilepsie nepříjemnou záležitostí nejen v lidském světě, ale i v tom zvířecím, není nijak ojedinělá. Epilepsie u psa je však bohužel jedním z nejrozšířenějších neurologických onemocnění a je odhadováno, že se může objevit až u 3-5 % veškeré psí populace. Epilepsie může být pro pejska i jeho majitele dost stresující záležitostí, a to zejména během prvního záchvatu, kdy majitel neví, co a jak. Pokud se však naučíte, jak se v průběhu záchvatu zachovat a jak mu případně předcházet, bude celé soužití s touto nemocí zase o něco snazší.

Příčiny epilepsie u psa

Příčina epilepsie u psa se nedá zcela jasně určit. Mohou za ní stát geny, úraz hlavy nebo třeba komplikovaný porod, který způsobil nedostatek přívodu vzduchu. Z odbornějšího pohledu je možné typy epilepsií rozdělit dle jejich povahy, a to na primární, symptomatickou a reaktivní. Nejčastěji epilepsií trpí plemena, jako například zlatý retrívr, beagle, kolie, německý ovčák, labrador, boxer, irský setr nebo třeba jezevčík. Tato plemena pojí genetické predispozice a epilepsie se u nich tak objevuje častěji než například u kříženců. Není to však samozřejmě pravidlem.

Primární epilepsie

Jako primární (nebo také idiopatickou) epilepsii je možné označit takovou, u které není možné identifikovat její hlavní příčinu nebo byly všechny ostatní možné příčiny vyloučeny. Psí mozek se zdá být v pořádku a je možné vyloučit, že došlo k jeho poranění nebo nějaké formě poškození. Právě tato forma epilepsie může být způsobena genetickou výbavou již zmíněných plemen.

Symptomatická epilepsie

Za symptomatickou (nebo také sekundární epilepsii) považujeme tu, která byla způsobena strukturálním nebo funkčním poškozením mozku. K tomu může dojít např. při pádu, nehodě nebo po onemocnění, které napadá mozek, jako meningitida nebo různé typy nádorů. Symptomatickou epilepsii však může způsobit také nízká hladina cukru v krvi nebo problémy s některými z vnitřních orgánů, zejména pak s ledvinami a játry.

Reaktivní epilepsie

Poslední zmíněnou variantou epilepsie u psa je reaktivní epilepsie, kterou způsobuje nejčastěji intoxikace organismu např. těžkými kovy, postřiky na rostliny nebo předávkováním či nesprávným užíváním léků. Ojedinělé není ani pozření různých typů jedů.

Jak poznat epilepsii?

V první řadě je nutné si uvědomit, že ne každý epileptický záchvat u psa musí nutně nést rysy nekontrolovatelného třesu. Každý pejsek je jiný a nemoc se u něj tak může i rozdílně projevovat. Ačkoliv bývají křečovité záchvaty těmi nejčastějšími projevy, může také nastat situace, kdy pes jen strnule kouká před sebe a nehýbe se, popřípadě jsou  jeho pohyby nekoordinované. U jiných typů záchvatů může mít pes křečovitě stisknuté čelisti, silný dech a pěnu u tlamy nebo naopak otevřená ústa dokořán a třes po celém těle. V jiných případech může docházet také v nekontrolovatelnému vyprazdňování.

Pejskovi zkrátka vypoví svaly i vědomí, a nemá tak své tělo absolutně pod kontrolou. Největší hrozbou záchvatů proto je, že pejsek během nich upadne do bezvědomí nebo dokonce přestane dýchat. Je proto nejlepší co nejdříve navštívit veterinárního lékaře, který dokáže určit léčbu v závislosti na typu epilepsie, zdravotním stavu a věku pejska, ale také na četnosti a intenzitě záchvatů.

Jak se zachovat v případě epileptického záchvatu

Epilepsie u psa je bohužel neléčitelné neurologické onemocnění, které způsobuje opakované záchvaty o různé intenzitě a projevech. Ačkoliv se jakožto páníček či panička zajisté ptáte, jak záchvatům zabránit nebo jak se během nich zachovat, odpověď vás patrně nepotěší. Během samotného záchvatu totiž pro pejska nemůžete udělat prakticky nic. Jediné, co vám zbývá je proto zajistit, aby se pejsek v závislosti na nekontrolovatelných křečích nezranil o další předměty. Ty je proto nejlepší z jeho dosahu odstranit, případně pejska přikrýt např. dekou, která může nárazy zmírnit.

Neměli byste se ani snažit mu např. násilně otevírat tlamu nebo s ním zásadně manipulovat. Může totiž dojít ke zranění a ve většině případů ničeho nedocílíte, protože stisk čelisti bývá velice pevný. Ze záchvatu se však většinou dostane sám, a je proto dobré nepropadat panice a být pejskovi po celou dobu nablízku. Jakmile záchvat ustane, bude pes pravděpodobně unavený a dezorientovaný. Je proto potřeba zajistit mu klid, teplo a čas, aby se mohl co nejrychleji zotavit.

Jak záchvatům předcházet

Pokud máte doma psího epileptika a záchvaty se objevují v určitých intervalech, je dobré zkusit vypozorovat, co je může způsobovat a těmto vjemům se pak pokusit vyvarovat. A co je pro vašeho čtyřnohého parťáka úplně nejdůležitější? Láska a péče. Pejsek by se měl cítit spokojeně a vidět ve vás oporu. Zároveň by měl mít dostatečné množství odpočinku a klidového režimu. Pokud se totiž bude cítit ve stresu, může to způsobit častější a mnohdy i fatálnější následky. Kromě stresových situací však může být spouštěčem epileptických záchvatů také extrémní fyzická zátěž nebo vystavení hlasitým a nepříjemným zvukům. Těmto vlivům by však neměl být vystavován žádný pes, a to i v případě, že epilepsií netrpí. V rámci dlouhodobé prevence je dobrým řešením také zamezení rozmnožování pejsků, kteří trpí epilepsií, a to pomocí kastrace nebo sterilizace.

Léčba epilepsie

Epilepsie u psa by měla být pod stálým veterinárním dohledem. Veterinář pejskovi předepíše léky, díky kterým je schopný průběh nemoci kontrolovat a sledovat a také snižovat riziko častějších nebo dokonce silnějších záchvatů. Pokud jste toho názoru, že záchvaty zesílily či se doba jejich trvání prodloužila, je nejlepší zavolat veterináře přímo na místo. Ten pak podá pejskovi uklidňující injekci a doporučí další postup. V případě, že k epileptickým záchvatům dochází častěji než jednou za měsíc, měly by být nasazeny antiepileptika, které mají za cíl zmírnit intenzitu i četnost těchto záchvatů. Pejsek je však ve většině případů musí užívat po zbytek života, což může způsobit poruchy některých jiných orgánů. Jejich užívání proto stojí za zvážení.

Prognóza

Ačkoliv je epilepsie u psů nevyléčitelným a chronickým onemocněním, díky moderní medicíně je možné udržet kvalitu života pejska stále velmi vysoko. V případě, že je diagnóza stanovena zavčas a léčba je zahájena co nejdříve, dá se předpokládat, že ačkoliv záchvaty budou probíhat i nadále, jejich intenzita a nebezpečí dlouhodobých následků bude minimální a pejska takepilepsie nebude zásadně v jeho životě omezovat. Jedná se však o onemocnění, které se dá do určité fáze držet pod kontrolou a se kterým se dá prožít dlouhý a spokojený psí život.